Zdravotně postižení a pečující o postižené

Ve stejném modu, jako u předešlých skupin, jsme detekovali dva klíčové problémy. V případě pomáhajících jsme zjišťovali, zda v posledních dvou letech nenastala situace, kdy došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu postižené osoby, a jak takovou situaci řešili. Případně tato situace byla postulována jako hypotetická a opět jsme zkoumali, jak by dotázaní v takovém případě postupovali. Druhou hypotetickou situací pak bylo navození představy, že dojde k zhoršení podmínek domácnosti a ta tak již nebude schopna se o postiženou osobu starat.

Graf  č.  56  dokládá,  že  z  osob  pečujících  o  osobu  s postižením 41 % respondentů muselo reagovat na zhoršení zdravotního stavu této osoby v posledních  dvou letech. Z těchto 41 % pak dvě třetiny  respondentů řešilo nastalou situaci svépomocí, zatímco celých 36,1 % se obrátilo o pomoc na instituci (Graf č. 57). Ještě výraznější pomoc ze strany instituce je očekávána v případě, že by se pečující osoba (domácnost) nemohla o postiženou osobu starat. Zde dotázaní konstatovali v 60 % odpovědí, že by se obrátili na instituci (Graf č. 59). V případě hypotetické situace, že by mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu u postižené osoby (odpovídali pouze ti, kteří takovou situací v posledních dvou letech neprošli), pak 64,7 % předpokládá, že by řešení spojovala se svépomocí a 28,5 % by pomoc hledali u instituce (Graf č. 58). Je patrné, že osoby se zdravotním postižením a osoby pečující o tyto osoby využívají i očekávají významnou pomoc instituce při zvládání svých problémů.

Závěrem platí, že skupina osob pečujících o osobu s postižením vykazuje nejvyšší míru využívání institucionální pomoci a stejně tak je u této skupiny nejvyšší míra očekávání pomoci ze strany instituce  v případě zhoršení zdravotního stavu.