Sedláčkova 15, 5. patro
301 00 Plzeň
301 00 Plzeň
Uvažujeme-li o možnostech úspěšné reintegrace bezdomovců do dlouhodobého bydlení, potřebujeme znát: (a) zda o něco takového stojí, (b) v jakém časovém horizontu, (c) existují-li nějaké hlavní bariéry zamezující jejich úspěšné reintegraci. Panuje všeobecný předpoklad, že při úspěšné reintegraci bezdomovců zpět do trvalých forem bydlení, bude výsledkem mimo jiné jejich opuštění veřejných ploch, kde je jejich přítomnost nahlížena jako kontroverzní. Celosvětově města aplikují dvě základní strategie podpory reintegrace bezdomovců do dlouhodobého bydlení. Buď jsou podporovány výstavby sociálních nájemních bytů nebo jsou distribuovány příspěvky na bydlení a preferována nepřímá podpora pořízení vlastnického bydlení (Lux 2000). Volba či kombinace strategií jsou v konkrétních případech měst odrazem zvolených koncepcí označovaných jako „housing first“ a „housing ready“ (Fitzpatrick, Stephens 2007; Mikeszová, Lux 2013). Aplikace těchto koncepcí a strategií je ale nemožná bez vůle lidí v bezdomovectví chtít svou situaci změnit
Graf č. 18 (G0102I)
Chce si najít stálé bydlení – instituce
Pozn.: N = 140
Graf č. 19 (G0102U)
Chce si najít alespoň přechodné bydlení – ulice
Pozn.: N = 98
V dotazníku představuje otázka „M“ rozdílovou otázku pro dotázané v institucích a na ulici. Osob v institucích jsme se tázali, zda si chtějí najít (a jak rychle) stálé bydlení, osob na ulici, zda si chtějí najít alespoň přechodné bydlení. V obou případech je dotaz směřován na vůli zlepšit stávající situaci respondenta. Distinkce spočívala v jejich situaci, v které se v době dotazování nacházeli.
Z výsledků vyplývá, že jak osoby dotázané na ulici tak v institucích v naprosté většině chtějí zlepšit svou situaci a najít si buď stálé 94,3 % (instituce) nebo přechodné 70,4 % (ulice) bydlení. Celkově tedy 84,5 % lidí bez stálého bydlení touží po změně své situace. Abychom testovali, nakolik se jedná o přání a nakolik aktivně chtějí lidé v bezdomoví řešit svou situaci, kladli jsme otázku, v jakém časovém horizontu hodlají o změnu své bytové situace usilovat.
Graf č. 20 (G0103I)
Jak rychle hledá stálé bydlení – instituce
Pozn.: N = 140
Graf č. 21 (G0103U)
Jak rychle hledá alespoň přechodné bydlení – ulice
Pozn.: N = 140
Vycházeli jsme z předpokladu, že ti, kteří uvedli jako odpověď, že chtějí nalézt stálé/přechodné bydlení později než do jednoho roku, reálně nezamýšlejí svou situaci změnit. Pokud k této skupině dále přičteme ty, co odpověděli, že neví a nehledají, jsou výsledné údaje následující. Ze všech osob deklarujících svou touhu nalézt stálé/přechodné bydlení, celých 24 % ji nezamýšlí vážně. Rozdělíme-li podíly mezi dotázané v institucích a na ulici, pak jedinci v institucích tvoří 12,8 % pouze deklarované touhy po bydlení a u osob dotázaných na ulici je výsledné číslo ještě vyšší – celých 39,8 %.
Ze skupinových rozhovorů (viz skupinové diskuse) vyplynula určitá škála bariér, které snižují šanci na úspěšnou reintegraci bezdomovců. Tou nejzásadnější je právě nedostupnost bydlení. Vedle toho ale existuje řada dalších: dluhy (exekuce na příjem/majetek), nedostatek (nejen) sociálních bytů, diskriminace (při získávání práce), závislosti (alkohol/drogy), nemoc (duševní/fyzická).
Graf č. 22 (G0105)
Pil/a včera alkohol
Pozn.: N = 238
Graf č. 23 (G0106)
Užíval/a včera drogy
Pozn.: N = 238
V dotazníkovém šetření jsme proto dále testovali nejviditelnější formy bariér (alkoholismus/drogy) a jako indikátor ochoty pro přesun z ulice do alespoň přechodného bydlení, ochotu vzdát se psa (aby mohly osoby v bezdomoví pobývat v azylových domech nebo ubytovnách, nesmí mít s sebou psa ani užívat drogy či alkohol). Z předvýzkumu a skupinových diskusí vyplynula neschopnost odpovědět na otázku, co dělaly v předešlých dnech/ týdnech/měsících se závaznou přesností. Proto jsme se rozhodli neptat na konzumaci drog a alkoholu v delším časovém intervalu. Ptali jsme se pouze na předcházející den.
Graf č. 24 (G0107)
Má psa
Pozn.: N = 238
Graf č. 25 (G0108)
Vzdal/a by se psa ve prospěch bydlení
Pozn.: N = 30
Z výsledků vyplývá, že alkohol konzumovalo den před dotazníkovým šetřením celkem 31,5 % dotázaných a ke konzumaci drog se přiznalo celkem 11,3 %. Ochota vzdát se psa, pokud by to vedlo k zajištění stálého/přechodného bydlení má následující procentuální vyjádření. Ze všech dotázaných uvedlo 12,6 %, že vlastní psa. Ale celých 90 % vlastníků se odmítlo jej vzdát. Můžeme tak vidět, že mezi vysoce deklarovanou touhou bydlet, tj. získat stálé/přechodné bydlení, a ochotou se tímto směrem vydat (tj. když sloučíme kontrolní indikátory jako je neochota vzdát se psa, a kategorie nehledá, neví, později – déle než jeden rok) existuje poměrně významná skupina jedinců, u níž lze o takové vůli pochybovat.