301 00 Plzeň
V rámci sčítání bezdomovců provedeného 8. 2. 2014 bylo ve městě Plzeň nalezeno celkem 241 osob, jež spadají do kategorie zjevného bezdomovectví. Osob bez přístřeší v noclehárnách a azylových domech bylo celkem 140. Na ulici bylo nalezeno 101 osob, které přespávaly v rozpadlých garážích, zahradních domcích, ve stanech, samovýrobou zbudovaných obydlích („bunkrech“), výměnících, kontejnerech atd. Tři z těchto osob odmítly rozhovor. Celkem tak bylo získáno 238 dotazníků
Graf č. 9 (G0001)
Rozhovor byl proveden na ulici, v instituci (obecně) nebo Domově sv. Františka
Pozn.: Čísla ve výsečích udávají absolutní počty provedených rozhovorů (N=238)
Z 238 dotázaných tvořily 31,1 % osoby z institucí (viz seznam navštívených institucí – vyjma Domova sv. Františka), 41,2 % osob bylo osloveno na ulici a zvláštní kategorii představuje instituce Domov sv. Františka – 27,7 %. Tato instituce byla v Grafu č. 9 vyčleněna z toho důvodů, že se zde nachází jak azylový dům, tak noclehárna. A při dotazování téměř 33 jedinců uvedlo, že mají zkušenost v posledním týdnu jak s azylovým domem, tak s noclehárnou. Nebyli jsme proto schopni je odlišit. Specifičnost dále spočívá v tom, že jedinci, kteří přespávají v noclehárně, jsou de facto jedinci z ulice.
Exponovanost noclehárny v Domově sv. Františka je dána klimatickými podmínkami panujícími v zimě. Nejen intuitivně, ale i z ekonomických rozborů je patrné, že obložnost noclehárny s přibývajícím teplem klesá a bezdomovci se přesouvají na ulici.
Upozorňujeme na tento fakt již nyní, aby nesešlo ze zřetele, že v případě lidí pobývajících na ulicích je číslo vlastně vyšší než napočítaných 101 bezdomovců. Pro zbytek zprávy ale osoby dotazované v Domově sv. Františka započítáváme do kategorie „instituce“, protože v době sběru byly rozhovory s nimi pořízeny tam. Obrátíme-li pozornost k osobám bez přístřeší sečtených na ulici, nejvyšší počet těchto osob se vyskytl v lokalitě Skvrňany – 36. V ostatních lokalitách byly počty následující: Bory – 19, Lochotín – 29, Slovany – 8, Doubravka – 9. Jejich pohlaví, věková a vzdělanostní struktura mají následující podobu:
Graf č. 10 (G0009)
Pohlaví
Pozn.: N = 238
Graf č. 11 (G0007)
Počty mužů a žen dle věkových skupin
Pozn.: N = 238
Z celkového počtu dotázaných tvoří muži 63,8 % a ženy 36,1 %. Věkové rozložení bezdomovců bylo členěno do tří kategorií. Osoby do 30 let, 31-54 let a od 55 výše. Největší skupinu tvoří bezdomovci v intervalu 31-54 let, jichž je 52,9 %. Rozložíme-li tuto kategorii mezi muže a ženy, pak muži tvoří v intervalu 31-54 let 55,3 %, zatímco ženy 48,8 %, v absolutních číslech je poměr 84:42. V obou případech se jedná o skupinu, která je největší. Významnou skupinou co do velikosti je rovněž skupina mužů nad 55 let, kteří tvoří 26,3 %. Rádi bychom zdůraznili dvě zjištění. Za prvé, obecně platí, že mužů bezdomovců je vždy podstatně více než žen. To potvrzuje i náš vzorek, kdy mužů bylo celkem 152 a žen bylo celkem 86. Avšak z Grafu č. 11 je patrné, že ve skupině do 30 let je poměr mužů a žen stejný. V absolutních číslech je to 28:28. Považujeme proto za důležité se tomuto jevu věnovat, protože může naznačovat zásadní společenskou změnu.
Za druhé, jak je vidět výše, náš výzkum zachytil 56 lidí v obtížné bytové situaci, jejichž věk byl 55 nebo více let (16 žen, 40 mužů). Z tohoto počtu jsme 25 kontaktovali v nocležištích (4 ženy, 21 mužů). Jde tedy o osoby bez střechy nad hlavou a je nepochybné, že organismus v jejich věku touto situací musí velmi trpět. Nejde o zanedbatelnou skupinu, tito lidé bez střechy nad hlavou tvoří 10,5 % souboru našich respondentů. Dalších 21 starších bezdomovců (5 žen, 16 mužů) jsme dotazovali v noclehárně při Domově sv. Františka. Část z nich sice mohla pocházet z místního azylového domu, ale předpokládáme, že alespoň 15 z nich je odkázáno pouze na lůžko v noclehárně, nebo „teplou židli“ v denním centru. Pouze 10 participantů (7 žen, 3 muži) je bezpečně usazeno v některém z azylových domů.
Graf č. 12 (G0008)
Vzdělání
Pozn.: N = 238
Dostáváme se tedy k poměrně alarmujícímu zjištění, že zhruba každý šestý bezdomovec (16 %) na území města Plzně je starší 55 let a zároveň je odkázán v lepším případě na noclehárnu, v horším nocuje bez střechy nad hlavou. Je evidentní, že ženám nad 55 let se daří zajistit nějakou stálejší střechu nad hlavou, zhruba stejný počet žen z této věkové kohorty bydlí v azylových domech. Ve skupině nad 55 let (na ulici) jednoznačně dominují muži (80,4 %), jde o 37 mužů.
Podíváme-li se na vzdělanostní profil dotazovaných, tvoří největší skupinu jedinci se základním vzděláním. Ti tvoří 42 % z celé skupiny. Druhou největší skupinou jsou osoby s vyučením bez maturity, kterých je 29,4 %. Lidé s nejnižším vzděláním tak tvoří více než 70 % z celého vzorku.
Klíčovou informací pro přijetí možných strategií řešení je znalost, jak dlouho se osoby bez domova v takové situaci nacházejí a zda svou situaci chtějí řešit. Na základě získaných dat lze konstatovat, že největší skupina osob bez stálého bydlení, kterou tvoří 32,4 % osob, sestává z jedinců v kategorii nad 5 let bez stálého bydlení (viz Graf č. 13). Další dvě kategorie s vysokou četností, jsou kategorie 1-3 roky a 3-5 let. Lze předpokládat, že 3 roky a výše bez stálého bydlení představují psychologickou hranici, kdy po tomto období ochabuje vůle po zajištění vlastního stálého/přechodného bydlení. Vidíme, že skupina je tvořena 47,5 %, což je téměř polovina ze všech dotázaných. Pokud bychom přidali i osoby z kategorie nad jeden rok, pak je výsledné číslo ještě vyšší a činí přes 73 %.
Graf č. 13 (G0002)
Doba bez stálého bydlení
Pozn.: N = 238
Graf č. 14 (G0202)
Doba bez stálého bydlení – instituce
Pozn.: N = 238
Graf č. 14 (G0202)
Doba bez stálého bydlení – ulice
Pozn.: N = 238
Pro preciznější odlišení jsme dobu bez stálého bydlení rozdělili na ty osoby, které byly dotázány na ulici a na ty, které byly dotázány v institucích. Největší rozdíly jsou patrné v časových intervalech u osob nacházejících se na ulici. Největší skupinu tvoří osoby pobývající na ulici déle než pět let a to celých 42,9 %. Sloučíme-li pak tři nejpočetnější skupiny, tj. osoby pobývající na ulici déle než jeden rok a více, získáme skupinu, která tvoří 89,8 %, to je v absolutních číslech 88 osob.
V případě osob dotazovaných v institucích jsou nejpočetnější skupinou rovněž osoby v kategorii pět let a déle, která tvoří 25 %. I v případě institucí platí, že nejpočetnějšími skupinami jsou jedinci v kategoriích nad 1 rok pobytu. Celkově tvoří osoby bez stálého bydlení z institucí 60,7 %.
Výzkumná otázka se věnovala nejen tomu, jaké je rozložení mezi pohlavími, jaká je vzdělanostní a věková struktura, ale také odkud přicházejí osoby žijící v bezdomoví. Ptali jsme se proto na jejich občanství a trvalé bydliště:
Graf č. 15 (G0004)
Občanství
Pozn.: N = 238
Graf č. 16 (G0204)
Občanství instituce
Pozn.: N = 238
Graf č. 16 (G0204)
Občanství ulice
Pozn.: N = 238
76,9 % osob bez domova má české občanství, zbytek tvoří cizinci 23,1 % (55 osob). Z nich největší skupinu tvoří občané Slovenska 20,6 %. Zbytek se dělí mezi občany Polska a Bulharska. Rozdělíme-li opět vzorek bezdomovců na ty, kteří byli osloveni v institucích a ty, kteří odpovídali na ulici, je patrné, že podíl cizinců na ulici je vyšší. Zde tvoří cizinci podíl 28,6 % oproti 19,3 % v institucích.
Společně s občanstvím jsme zjišťovali, kde mají dotazované osoby trvalé bydliště. Největší skupinu představují občané s trvalým bydlištěm v Plzni 47,5 % a Plzeňském kraji 18,9 %, v součtu obě kategorie činí 66,4 %. U kategorií „Občanství“ a „Místo trvalého bydliště“ dochází k drobným rozporům ve výpovědích. Ukazuje se, že u otázky občanství téměř 77 % dotázaných uvedlo české občanství. Zatímco cizinci tvoří 23 %. Avšak při uvádění místa trvalého bydliště, uvedlo pouze 17 % dotazovaných, že se jejich trvalé bydliště nachází mimo ČR. Vysvětlujeme si to tím, že se většinou jedná o občany SR, kteří se zde usadili (např. sňatek). V Příloze č. 6 dále předkládáme výpis měst, odkud respondenti přišli do Plzně.
Graf č. 17 (G0003)
Místo trvalého bydliště
Pozn.: N = 238