Zdravotně postižení a pečující o postižené

Graf č. 47 (zpa1) Stupeň postižení

Pozn.: 0,9 respondenta odpovědělo: neví. (N = 26,3)

Graf č. 48 (zpa2) Aktuální zhoršení zdravotního stavu

Pozn.: (N = 27,1)

Uvedli jsme, že v základním vzorku se vyskytuje cca 3 % osob s nějakou formou postižení. Poměr stupně postižení demonstruje Graf č. 47. Ukazuje se, že největší podíl z 3 % tvoří osoby spadající do kategorie ZTP a to celých 74,9 %.

Klíčový problém postižených osob je jejich zdravotní stav. Z šetření vyplývá, že z 3 % zdravotně postižených respondentů celých 67,2 % uvedlo, že se jejich zdravotní stav v posledních dvou letech zhoršil (Graf č. 48) a tuto situaci řešili v 77,3 % svépomocí a v 16 % hledali pomoc u instituce. Obdobně závažným problémem kromě zhoršení zdravotního stavu je, pokud nedílnou součástí zvládání složité životní situace je osoba blízká, o kterou postižená osoba z nějakého důvodu přijde (např. pečující osoba se musela přestěhovat, dotyčný se musel nebo chtěl věnovat někomu nebo něčemu jinému, osoba změnila zaměstnání, nebo zemřela atd.). V posledních dvou letech taková situace z celého souboru zdravotně postižených respondentů postihla 14,9 % dotázaných (Graf č. 50) a ti svou situaci řešili v 55,1 % svépomocí a v 26,9 % využili pomoci ze strany instituce (Graf č. 51). Je ale nutné podotknout, že v absolutních číslech se jedná o 4 jedince.

Obdobně jako v předešlých případech i u této skupiny jsme navozovali hypotetické situace, které byly předkládány těm respondentům, kteří je doposud nezažili. To znamená, dotazovali jsme se, jak by postižené osoby hypoteticky řešily následující situaci (a) zhoršení jejich zdravotního stavu (b) ztrátu osoby, jež o ně pečuje.

Graf č. 49 (zpa3) Řešení situace

Pozn.: (N = 18,2)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 50 (zpa5) Ztráta pomáhající osoby

Pozn.: 1,4 respondenta odmítlo odpovědět. (N = 26,4)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 51 (zpa6) Forma řešení ztráty pečující osoby

Pozn.: (N = 3,9)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 52 (zpa4) H1: zhoršení zdravotního stavu

Pozn.: (N = 8,9)

Porovnat s do výběrem

Z hypotetických situací vyplynulo, že v případě zhoršení zdraví u těch, u kterých to v posledních dvou letech nenastalo, 57,5 % by počítalo s pomocí instituce (Graf č. 52) a v případě ztráty pečující osoby by služeb instituce využilo 36,6 %, zatímco odpovědi subsumované pod kategorii svépomoci by volilo 63,4 % z odpovídajících (Graf č. 53).

Stejně jako senioři i lidé s postižením patří ke skupinám, které jsou vystaveny socioekonomickým tlakům, jež na ně obzvlášť těžce doléhají. Proto jsme i v jejich případě sledovali podobu pomoci, která je jim adresována a jakou má povahu. Vedle 3 % jedinců s nějakou formou postižení jsme v základním vzorku dále nalezli 4,6 % respondentů, kteří ve své domácnosti poskytují pomoc někomu s postižením (ZTP-P, ZTP, TP, lehčí forma než TP).

Nejčastěji pečovali respondenti o osoby v kategorii ZTP (44 %) a ZTP-P (42,5 %). Zaměříme-li se na věkovou skladbu osob, o které je pečováno (Graf č. 55) pak dva krajní póly – mladiství a senioři – jsou tvořeny následujícím poměrem. Osob do 20 let, o něž je pečováno, tvoří 19,5 % a osob nad 60 let je 38 %.

Graf č. 53 (zpa7) H2: ztráta pečující osoby

Pozn.: 0,7 respondentů odpovědělo: neví. (N = 21,8)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 54 (ppa2) Stupeň postižení

Pozn.: 2,2 respondentů odpovědělo: neví. (N = 41,9)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 55 (ppa3) Věk postižené osoby

Pozn.: Kategorizováno po pěti letech. (N = 44,1)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 56 (ppa4) Zhoršení zdravotního stavu v posledních 2 letech

Pozn.: (N = 44,1)

Porovnat s do výběrem

Graf č. 57 (ppa5) Řešení situace při zhoršení zdravotního stavu pečované osoby

Pozn.: (N = 18,1)

Porovnat s do výběrem

Ve stejném modu, jako u předešlých skupin, jsme detekovali dva klíčové problémy. V případě pomáhajících jsme zjišťovali, zda v posledních dvou letech nenastala situace, kdy došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu postižené osoby, a jak takovou situaci řešili. Případně tato situace byla postulována jako hypotetická a opět jsme zkoumali, jak by dotázaní v takovém případě postupovali. Druhou hypotetickou situací pak bylo navození představy, že dojde k zhoršení podmínek domácnosti a ta tak již nebude schopna se o postiženou osobu starat.

Graf č. 56 dokládá, že z osob pečujících o osobu s postižením 41 % respondentů muselo reagovat na zhoršení zdravotního stavu této osoby v posledních dvou letech. Z těchto 41 % pak dvě třetiny respondentů řešilo nastalou situaci svépomocí, zatímco celých 36,1 % se obrátilo o pomoc na instituci (Graf č. 57). Ještě výraznější pomoc ze strany instituce je očekávána v případě, že by se pečující osoba (domácnost) nemohla o postiženou osobu starat. Zde dotázaní konstatovali v 60 % odpovědí, že by se obrátili na instituci (Graf č. 59). V případě hypotetické situace, že by mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu u postižené osoby (odpovídali pouze ti, kteří takovou situací v posledních dvou letech neprošli), pak 64,7 % předpokládá, že by řešení spojovala se svépomocí a 28,5 % by pomoc hledali u instituce (Graf č. 58). Je patrné, že osoby se zdravotním postižením a osoby pečující o tyto osoby využívají i očekávají významnou pomoc instituce při zvládání svých problémů.

Závěrem platí, že skupina osob pečujících o osobu s postižením vykazuje nejvyšší míru využívání institucionální pomoci a stejně tak je u této skupiny nejvyšší míra očekávání pomoci ze strany instituce v případě zhoršení zdravotního stavu.