Sedláčkova 15, 5. patro
301 00 Plzeň
301 00 Plzeň
Z vypovědí respondentů vyplývá (a potvrzuje to i řada dalších výzkumů), že převládá očekávání – a to jak na straně rodin, tj. střední generace,tak na straně seniorů, že v případě problémů se postará „rodina“. Problémy (fyzické, psychické, bydlení, finance, volný čas, jiné) mají sice strukturálně odlišnou povahu, přesto při jejich řešení hraje klíčovou roli ekonomická situace domácnosti i samotného aktéra, jehož se problém týká. Zkoumali jsme proto, jaká je finanční situace domácností:
- jaká je výše celkového měsíčního příjmu na domácnost
- jaké jsou náklady, výše měsíčních výdajů na bydlení, stravu a další nutné výdaje jako jsou léky, školka, stravování dětí ve škole atp.,
- výši finančních rezerv domácností a výši případné finanční pomoci adresované buď domácností samotné nebo poskytované domácnosti někomu dalšímu.
Graf č. 22 (sob3) Kolik domácnosti zbývá
Pozn.: Kategorizováno po pěti tisících (a na první čtyři kategorie). (N = 808,6)
Graf č. 25 (sob 8) Výše prostředků – pomoc přijímaná domácností z „vnějšku“
Pozn.: Kategorizováno po tisíci. (N = 900,0)
Výše předložené grafy dokládají, jak zkoumané domácnosti nakládají s finančními prostředky. Z odpovědí vyplývá následující. Na otázku, kolik po odečtení nezbytných nákladů domácnostem zbývá, z 900 dotázaných na tuto otázku odpovědělo 89,8 % osob, a z této skupiny celých 22,1 % představují domácnosti, které se pohybují v záporných číslech (4,5 %) nebo jim nezbyde nic (15,9 %). Nebo jim maximálně zůstane k dispozici 100 Kč na měsíc (1,7 %) (viz Graf č. 22). V případě nouze či vzniknuvších problémů (v námi zkoumaných oblastech) bude celých 41,6 % domácností obtížně řešit situaci. To, proto, že nevytváří žádnou finanční rezervu (sloučili jsme kategorii 0 Kč a 100 Kč spořených prostředků). a je v dané chvíli irelevantní, je-li tomu tak proto, že nemohou nebo z nějakého důvodu tak nečiní (Graf č. 23).
Komplikovanost situace dokreslují další Grafy č. 24 a 25, které dokládají, jak funguje reálně mezigenerační finanční výpomoc. Protože z výsledků vyplynulo, že pokud existuje nějaká finanční výpomoc (vyjma finanční jsme zkoumali i pomoc zaměřenou nemateriálně – viz Graf č. 27) pak se ukazuje, že 83 % ze základního vzorku nikomu finančně z rodiny, příbuzným či přátelům nevypomáhá a 91 % žádnou finanční výpomoc v rámci rodiny, příbuzných a přátel od nikoho nedostává. Srovnáme-li to pak s podílem respondentů, kteří po splacení základních potřeb nic neušetří nebo jsou dokonce ve ztrátě, vidíme, že předpokládaná péče v případě pomoci se jeví méně reálná, než jak je deklarovaná.
Graf č. 23 (sob 4) Domácnost – úspory
Pozn.: Kategorizováno po tisíci. (N = 845,5)
Graf č. 24 (sob 6) Výše prostředků – pomoc domácnosti jiným
Pozn.: Kategorizováno po tisíci. (N = 900,0)
Graf č. 26 (sob12hrube) Příjmy vs. hrubé výdaje
Pozn.: (N = 826,8)
Ještě jinak řečeno, pokud srovnáme příjmy domácností a nezbytné výdaje (nájem, jídlo, léky) pak 2,5 % odpovídajících nemá ani na jejich pokrytí a 23,1 % dokáže zajistit jen nezbytné výdaje (Graf č. 26). To znamená, že 25 % domácností v Plzni není schopno generovat prostředky, které by domácnostem umožnily „standardní“ způsob života, tj. nejen zajišťovat nezbytné minimum, ale vytvářet nějaké rezervy. K tomu je nutné připomenout, že ve skupině 74,4 %, které generují nějaký finanční přebytek, jsou ale zahrnuty i domácnosti, které měsíčně generují přebytek v řádu stokorun. Takže hranice ohrožených domácností či domácností, které jsou na hraně ohrožení finanční nouzí při zajišťování chodu samotných domácností (bez předpokladu náhlého kolapsu jakékoli socio-ekonomické povahy) je mnohem vyšší.
Graf č. 27 (sob9spec) Srovnání typů pomoci
Pozn.: (N = 900,0)
Součástí dotazníkového šetření bylo rovněž zjišťování, zda domácnosti přijímají nebo poskytují nějaký typ pomoci. Cílem bylo zjistit nejen míru péče, ale v jaké míře je podíl rozložen mezi svépomoc a instituci. Je totiž evidentní, že při řešení problémů (fyzické, psychické, volný čas, bydlení atd.) hrají roli nejen finance, ale i hod- notové postoje, které se například odrážejí v mezigenerační solidaritě, která má oboustrannou povahu. Čili že se jedná o pomoc jak ze strany střední generace vůči rodičům (seniorům), tak i senioři aktivně vypomáhají svým dětem například při péči o vnoučata. Vedle toho domácnosti volí strategie zvládání problémů nejen v kooperaci s členy rodiny, ale i ve spolupráci s přáteli nebo formou strategií, které mají povahu od uskrovnění, změny bydlení, hledání další práce aj. Jak už jsme opakovaně konstatovali, celý tento soubor strategií souhrnně označujeme jako svépomoc. Druhým základním typem strategií je potom hledání pomoci u institucí (v našem případě sociální a zdravotní služby garantované OSS), které souhrnně označujeme jako institucionální pomoc – instituce.
Při zohlednění všech možných typů pomoci z Grafu č. 27 vyplývá, že 53,7 % domácnostem z vnějšku nikdo nijak nepomáhá a celých 20,1 % domácností ze základního vzorku si nespoří a ani jim nikdo nepomáhá.